27. 8. 2011

Povedený výlet okolo Dalešické přehrady

Celá cesta začala velmi brzkým vstáváním - nechtěl jsem jet v těch nejhorších vedrech a tak jsem vstával cca 5:50, abych byl co nejdříve na místě startu - obec Mohelno. Dorazil jsem tam chvilku před 8 ráno a vyrazil jsem směrem Kramolín. Ještě že jsem se rozhodl takto, protože jsem alespoň tu nejhorší část dne a sluníčka, přežil na druhé straně přehrady pěkně v lesích - ale o tom až později. Na rozcestí Nad Mohelenskou stepí jsem se vydal směrem do Zeleného lesa a odtud pak na jeden z nejvyšších kopců v okolí - Babylon - 491m. Výhled ze samotného kopce a tam postavené rozhledny by byl asi moc pěkný, bohužel ale otevírají až od 14hod o víkendech a jinak mají zavřeno, takže se člověk nahoru nedostane. Nedalo se tedy nic dělat, vyfotil jsem si pár fotek a jel jsem dál. Dorazil jsem do Kramolína a vzhledem k tomu, že se mi nechtělo jet přímo po silnici až do Popůvek, tak jsem to vzal po červené - opět les, opět cestičky pro pěší a tak začal dneska opět takový menší lesní MTB:) Tento kus cesty byl docela v pohodě až na to, že jsem blbě odbočil, když jsem narazil na silnici a místo toho, abych se vydal kousek po silnici a pak odbočil po polňačce, tak sem to vzal hned znovu do lesa a jel jsem po lesních cestách, až jsem najednou dorazil do jednoho ramene přehrady a to až úplně k vodě;) No co už, když už jsem tam byl, tak s tím nic člověk nenadělá a jediné čím to odnese, je opět větší MTB stoupání - směrem na hájovnu, okolo které jsem měl sice projet, ale na druhé  straně a asi o půl hod dříve:)) Ale aspoň jsem byl až dole u vody - po celé cestě se mi to pak povedlo už jenom 2x...ač se to nezdá je to celé kopcovitý terén a k vodě je to většinou z nějaké cesty zhruba 100-200m výškový rozdíl... Když jsem tedy  vystoupal pěšky skoro až k hájovně, tak už jsem jel po normální silnici až do Hartvíkovic, kde je odbočka na jediný kemp v celém okolí přehrady - Autokemp Wilsonka - a co jsem měl tu čest poznat - tak v podstatě právem - prostě jinde to nejde. Sice se mi moc nechtělo jet zase dolu a pak zpátku do kopce, ale risknul jsem to a sjel až na pláž k vodě. Voda s podivem v těchto místech byla docela čistá a lidi už se scházeli a sjížděli, plácnout sebou na deku a opalovat se nebo si zaplavat. A to bylo teprve něco málo po 9 hod...Cestu zpátky do Hartvíkovic jsem musel opět jít chvilku pěšky - je to prostě stoupák, kde se už ani nevyplatí se odrážet - protože skoro stojíte:))

Z Hartvíkovic jsem dorazil po silnici do Kozlan a od tama pak po polích a lukách jsem si jel prohlédnout chatovou oblast - ikdyž jsem to teda neměl vůbec v plánu. Nakonec ale musím řict, že ty chatky rozhodně jako obyčejné chatky nevypadají...spíš jako malé domky, jenom v lese a obložené dřevem, místo toho aby byly omítnuté. Prostě pohodička, klídek a nad přehradou. Od tamtud jsem to opět vzal mimo cestu a vyjel jsem v Koněšíně. Odtud po silnici asi 1,5km na odbočku na polňačku směrem na Vladislav. Po polňačce to bylo napohodu a ikdyž už slunce pálilo, tak vítr co foukal, příjemně osvěžil. Jel jsem si relativně v klidu, dokud jsem opět nedorazil do lesa...vzhledem k tomu, že jsem byl na kopci a Vladislav je obec na samotném konci Dalešické přehrady, musel jsem dolu...a co čert nechtěl zase MTB cesta...takže šutry, kameny, kořeny, výmoly, atp...v podstatě stále stejné co po zbytek cesty;) Vladislavskou obcí jsem po úspěšném sjezdu jenom projel a ani se nepodíval na to jak vypadá. Přejel jsem řeku Jihlavu, která přehradu napouští a vydal se směrem do první obce na druhém břehu - Číměř. Zde mne čekalo táhlé stoupání a za Číměří první vstup do lesa na druhém břehu. Odtud jsem měl jet v podstatě až do Dalešic pouze lesem a po vrcholcích kopců...no aspoň tak jsem si to myslel:)

První kopec zdolaný byla Kozí hlava - 492m, druhý hned v zápětí Vlčice - 500m a až do Stropešína to bylo permanentně nahoru a dolu. Příjemná cesta směrem dolu a pak prostě stoupáček nahoru. Užil jsem si snad všech druhů cest - pevná, kamenitá, bahnitá, prašná cesta...šutry, větve, kořeny, stromy, bahno, výmoly, drobný štěrk, písek, prach...prostě na co si člověk vzpomene -jenom ta krásná rovné asfaltová cesta nikde;) Ale nebyla by to jinak sranda a člověk by si nic neužil...navíc je tahle cesta na mapě označena, že je sjízdná pouze za lepšího počasí a musím říct, že bych to opravdu nechtěl jet těsně po nějakém slejváku nebo bouřce... Celá cesta je navíc značena ještě klasickou turistickou značkou a když se náhodou ztratíte, nebo uhnete z cyklistické stezky, tak vás čeká buď návrat na poslední výskyt cyklostezky a nebo čistě tu kolobku musíte snést směrem dolu, protože zmrzačit se člověk moc nechce;)

Když jsem projížděl kolem odbočky na jednu zříceninu, kterých je tedy kolem přehrady docela dost, tak jsem si řekl, že se teda pojedu konečně na jednu podívat. Holoubek se jmenovala a asi na ní nezapomenu. Jel jsem...směrem dolu opět dobrý a pro koloběžku extrémní MTB a nahoru? Opět další výstup hezky pěšky:) Nakonec jsem si říkal...jestli taková projížďka dolu k vodě a na zříceninu, která pro stromy není ani vidět, měla vůbec smysl:)) A aby toho nebylo málo - docházela mi voda a vzhledem k tomu, jak je kolobka náročná, je její spotřeba trochu větší než na kole - teda já to aspoň tak mám. Takže situaci jsem musel vyřešit neboť do Dalešic ještě daleko. Vyřešil jsem to tak, že jsem vyjel na chvilku z lesa u Chroustova a dojel na nějaký statek a poprosil o vodu...sice se to podařilo, ale voda byla ze studny a bůchví co v ní bylo...na druhou stranu po ujištění, že oni z ní pijí taky, tak proč ne - a nakonec ještě žiju:))) Z téhle zastávky, jsem se vrátil zpátky do lesa a dorazil až na hlavní silnici vedoucí přes přehradu. Sjel jsem na most, protože jsem byl zvědav jak z něj vypadá přehrada. A navíc jsem ji skoro celou dobu co jsem kolem ní jel, vůbec neviděl. Výhled z ní je opravdu pěkný a to na obě strany - na jedná koukáte na obec Hartvíkovice spolu s jedním ostrůvkem a na straně druhé do krásných lesů a přírody - teda krásných - pokud nemáte za sebou to co já;). A co víc - zjistil jsem, že most používají šílenci bungee-jumpingu, takže jsem se podíval jak tam skáčou a jak vlastně vypadá na živo tenhle další adrenalinový sport.

Po tomto zážitku a taky i kvůli tomu, že se mi ozval prázdný žaludek, jsem to vzal už jenom přímo po silnici do Dalešic a do bájného pivovaru. Bohužel musím konstatovat, že celý pivovar mne tak trochu zklamal:( Chápu, že za to asi on sám nemůže, ale oproti tomu, jak to člověk vidí ve filmu, je to nebe a dudy - holt realita posledních let z toho udělala hlavně hospodu a komerční atrakci...jako nebylo to tam špatné, ale v hospodě narváno, venku na zahrádce taky, na pivo fronta na půl hod a co víc? Celý pivovar mi přišel takový hrozně malý, oproti těm záběrům co jsou ve filmu - asi ta kamera to dokáže natočit lépe, ale když jste uvnitř na nádvoří, tak je to z mého pohledu celé velmi malé prostranství a neodpovídá to tomu, co si člověk mohl představovat. A komín? Ten vysoký komín s výhledem do okolí? Sotva pár metrů ve finále...takže další takové malé zklamání:( Nechci to ale nijak extra kritizovat...možná na mne působili špatně jenom ty davy lidí a cyklistů a nebo délka fronty a toho, že sem se nedostal ani na řadu. Po čtvrt hodině jsem to už nevydržel, sebral se a odjel do Hospůdky nad pivovarem, kde sem do sebe vyklopil 3 velké kofoly, jednu klobásu, trochu si odpočal a vyrazil na další cestu.

Z Dalešic jsem vyrazil opět po cyklostezce a dorazil po pohodové cestě až na hráz Dalešické vodní elektrárny. A musím říct, že výhled byl odtud daleko lepší než v minulé zastávce:) Z hráze jsem nechtěl jet do Kramolína a pak po stejné cestě zpět a tak jsem se vydal po stejném břehu až na hráz přečerpávací nádrže Mohelno. To jsem ale asi neměl dělat - protože tento kus cesty mne nakonec odrovnal a opravdu vyčerpal...ale hezky postupně...To že jsem potkával cestou v protisměru samé cyklisty, jsem si už zvykl - holt zrovna probíhala akce Vyjížďka po Pivovarské cyklostezce - ale ty kopce jsem nečekal. V podstatě 3 - první Zabitý (427m) jsem sjel dolů, druhý Háječný kopec (396m) nahoru a dolů a třetí Vinohrádky (387m) opět nahoru a dolu. Skončil jsem na hrázi Mohelna a říkal jsem si a dost...bohužel dost to nebylo...ještě jsem musel zdolat poslední kopec a to U Jezera (407m), který už jsem jednou dneska jel. Ale co už - zvládnul jsem to...po 72km jsem dorazil do Mohelna, hodil kolobku do auta a šel se zhroutit do hospody U Staňků co tam mají:)) A co říci závěrem ... výlet jako takový se rozhodně vydařil a ikdyž jsem něco tak náročného na koloběžku nečekal, musím říct, že mne Dalešická přehrada neviděla naposledy a rozhodně si sem zajedu vyřádit na mojí další kolobce, která už s takovým terénen počítá a je na to připravena.

Celá trasa je opět na serveru Cykloserver.cz a pro Vaši představu o náročnosti této trasy hovoří následující údaje - urazil jsem 71,35km, trvalo to celkem 4:50hod čísté jízdy a průměrná rychlost byla pouze 14,5km/hod:)

 

Výškové profily cesty

 
4

Kolem Dalešické přehrady

 

Cesta se dá jet jako pohodička ale i jako pořádný MTB. Jste schopni se buď odrovnat a nebo si cestu užít. Rozhodně se tu ale cesta vyplatí;)
Kolem Dalešické přehrady


 
 
|< < 1|2... > >|
 
 
Ostatní